úterý 16. srpna 2011

Klóbrc

Mám snad tisíc úkolů, které chtě nechtě musím splnit, ale v žádném případě se mi do toho nechce. V odsouvání věcí na pak jsem fakt mistr světa omeleta. Nejlépe ale odkládám ty věci ze všeho nejdůležitější. Ale to je fuk. Who cares.
Zítra potřebuju nahodit smutné oči a přesvědčit vedoucího katedry, že je opravdu normální chtít, aby mi podepsal asi padesát tisíc papírů. Už vidím to peklo. Musím taky skočit na byt pro nějaké krámy a na pojišťovnu se tak trošku připojistit. V knihovně se ze mě poserou. Tam musím taky. Nejvíc ale musím na studijní oddělení navštívit velmi, velmi, velmi hodnou, vstřícnou a ochotnou paní referentku.
V pátek jedu do Itálie a netěším se. Ble. Vykoupila jsem lékárnu, vykoupila jsem trafiku, už třetí den peru a balit se asi budu až v pátek. Přece jen je to nepříjemná záležitost, tudíž se tato činnost automaticky přesouvá na pak v mém soukromém žebříčku důležitosti. Tak nesnáším balení. Hlavně co si mám sbalit na jeden celý měsíc?!?
Včera jsem si koupila klobouk a hned ho trochu apgrejdovala. Tak s ním dneska lítám celý den. Proč ne.
Hlavně potřebuju všechno vyřešit na tom prašivém studijním. Jestli tam bude kdokoliv prudérní, tak už ho fakt přetáhnu kabelkou. To jsem stejně měla udělat už dávno.