Peču

Ahoj,

tady na blogu už jsem docela chvíli. Ale uvědomila jsem si, že všechny příspěvky, které jsem se rozhodla publikovat, byly sesmoleny v období, kdy jsem hodně prokrastinovala, hodně jsem se nudila a hodně mě nic nebavilo. V přesně takovém období se nacházím i ted. Jsem trošičku lůzr, ale za většinu mého krachu si můžu nejspíš sama. Mám ráda svůj život (i přes to, že nemám moc ráda sebe) a většinou mě jen tak žít prostě baví. Mám kolem sebe spoustu fajn lidí a zažívám spousty fajn věcí (hlavně, když je u toho spousty fajn rumu). Nicméně ted už jsem nějaký pátek bez práce a život mě fakt neba. Jakože nebaví v globálu. Ve světlejších chvílích mě toho baví dost. Nemůžu říct, že by mě nějaký jeden koníček vystihoval. Nikdo o mně nemůže prohlásit: "Jo, Eva! To je běžkyně - lezkyně - ekoložka - always vložka (nehodící škrtněte)!" Ale právě ta různá spousta věcí a zájmů mě dělají takovou, jaká asi jsem, že jo. (A nejspíš všichni známí se shodnou na tom, že jsem prostě střelená). A už se snad pomalu dostávám k jádru pudla. Moc ráda peču! A nestydím se za to. A je mi jedno, že si kamarádi dělají srandu z toho, že místo abych šla na pivo, tak peču sušenky ve tvaru jelena! A protože jsem ted bez práce, tak mám dost času. A můžu si upéct třeba jáhelník, který zbožnuju a to i přesto, že jeho příprava trvá asi 2 hodiny! A já si tady napíšu recept. Možná se někomu (některé) z vás bude líbit a třeba si ho upeče. Ale spíš pochybuju. A proto si ho tady dám hlavně pro sebe, abych nezapomněla, jak se ta dobrůtka dělá a abych nezapomněla, že ji umím vyrobit.Určitě všichni ví, že jáhelník je staročeská pochoutka z jáhel a jablíček (a se vším možným dalším jako jsou rozinky a oříšky a tak) a ještě jednou musím upozornit, že je na výrobu časově náročný. Není náročný na přípravu, to ne. Ale když si člověk vezme, že se nějakou chvilku vaří jáhly, potom se peče jáhlový základ a pak ještě tvaroh a bílky...Není to buchta na plech a už vůbec na mugcake z mikrovlnky.

Pekla jsem to v koláčové formě (mám pocit, že z IKEA, ale nejsem si jistá) a dá se to nakrájet na pěkných 12 kousků. No a potřebovala jsem na to:

500g balení jáhel
500g tvarohu
3 jablka o klasických rozměrech (na obrázku jsou dvě, protože to třetí bylo nefotogenické
2-3 vajíčka (v receptu jsem našla 3, ale použilajsme dvě, protože já vejce moc nemusím)
50 gramů mouky citrónovou šťávu, rumové aroma (může být i rum, že jo :) ale pak už to nebude zdravé)
mandlové plátky na ozdobu
glukopur nebo cukr (třtinový) - jen na doslazení, dle chuti (já bych toho nejradši dala dvacetosm kilo, ale pak bych byla ještě větší buřt)

Jáhly musí být uvařené a pokud možno by měly obsahovat co nejméně vody, takže pracně scedit a klidně nechat chvíli odstát, aby všechna voda skapala. Pečení pak zabere méně času (a ušetříme energii, taky keš za elektřinu a taky planetu). K jáhlům pak přidáte žloutky (jeden musí zůstat do tvarohu), já jsem tedy dala žloutek jenom jeden. Dále přidáme mouku a cukr (a klidně si do těsta přisypejte ořechy nebo rozinky).Celou žlutou směs ted nacpěte do formy a dejte péct tak na 220 stupnů. Nemůžu říct přesně, jak dlouho budete péct. Já peču většinou tak 30 minut minimálně (podle vláčnosti hmoty). Jsem v tomhle hrozná, všechno dělám od oka a podle zkušeností. Nicméně hmota by měla na konci téhle části vypadat zhruba tak, že by měla být ztuhlá (relativně "vysušená", prostě po dloubnutí by v ní neměl zůstat ďolík. Musíte brát ale v potaz, že se na jáhly poté dává zapéct ještě na cca 15 minut tvaroh a bílek. Takže pokud to budeme mít upečené hodně, tak to bude suché (nedejbože spálené) a pokud málo, tak se nám to bude rozpadat. Co se týče teploty. Prvních deset minut peču na těch 220°C a pak to na 10-15 minut stáhnu na 180°C). No nic, pečeme. Jedeme dál!
Ted smíchejte vejce,tvaroh a třeba cukr, ok.
A nastrouhejte si jablíčka a přidejte k nim citrónovou štávu, aroma dle libosti trochu cukru. Fajn!
Tak, ted jste uznali, že je žlutá hmota tak akorát, tak na ni dejte v jedné vrstvě jablíčka a na ně rozetřete tvaroh. Hm, fakt super. Vždycky to tak dělám, ale ted mě napadlo, že jablka můžu smíchat rovnou s tvarohem. No nic. Co už. Příště.



Každopádně ted to dáme ještě zapéct tak na 10-15 minut.

A přichází moje oblíbená fáze veškerého pečení. Šlehání sněhu z bílků. Takže až po deseti až patnácti minutách vytáhneš jáhelník z trouby, tak na něj ještě krásně napatlej sníh. A posypej ho mandlemi. Já do sněhu přidávám místo cukru glukopur, aby byl krásně bílý. A ted už se to peče jenom chviličku. Jenom tak do zlatavého nádechu. Já jsem určitě sledovala nějaké buzzfeed video, takže to mám spíš hnědé, ale pořád dobré.

No a než si uklidíte bordel v kuchyni, tak jáhelník vychladne a je to boží svačina. A ještě božejší snídaně. Tak snad bude chutnat a já jdu snít o tom, jak ze mě (až vyrostu) bude Dita P.

PS: omlouvám se za chyby, některé nejsou spojené s tím, že jsem debil, ale s tím, že mě moc nechápe moje klávesnice.


PSs: Fotky jsme pořizovaly s kámoškou Nikou, jejím fotákem. Takže je ona asi vlastník. Tak snad nekradu duševní vlastnictví.

Je na čase umýt si háro

Ahoj Matyldo,
jenom Ti potřebuji sdělit fakt, že by sis měla dát do kupy svůj lajf. A nejenom proto, že když pak zas za rok přijedeš na návštěvu do Prdelovic, tak budeš moci S. sdělit, že "Už žiješ normální život", ale celkově i tak (kvůli sobě) by ses měla vzpamatovat. Uvědom si, že tím, že s Wasabi máte hudební projekt, se neuživíš a ani se nestanete tak slavné jako Čoko Voko a že s Vámi nebude ve dvě hodiny ráno rozhovor na ČTart. Uvědom si, že život v jak kdyby komunitě už taky není žádná hitparáda, když ti není dvacet a to ani přes to, že nájem je nulový za prostor/lokace/geniusloci. Měla by sis najít nějaký zájem a to nějaký normální (lakování nehtů nepla). Přestań trávit veškerý svůj volný čas na the dark side of the internetu. Dej si sprchu a jdi třeba běhat. Fakt. Už. Ale.

#oolasttheedays #nuda #mastnevlasy #vole

Tak trošičku prokrastinatička

Zdar, zdar, zdar, zdar!!!
Abych řekla pravdu, nacházím se v období největší prokrastinace za poslední rok. Jako že fakt. Ale přišla jsem na to, proč je tomu tak. Neumím si totiž nastavit priority. Navíc jsem teď v situaci, kdy pracuji jakože v práci, kterou si musím naordinovat jak kdyby sama. A v tom je ten problém. Můj šéf mi neurčuje žádný konkrétní termín. Například řekne, že "do příštího týdne by mělo být hotové to a tamto" a já na to jakože "oukej" a tak místo, abych v průběhu následujícího týdne na něčem (třeba na výrobě promo materiálu) pracovala průběžně celý týden, tak se na to vrhnu doslova v neděli za pět dvanáct a pak to stojí za hovno a stydím se. Stydím se. A nejhorší je, že mi ten stud vydrží přesně tu nanosekundu, během které se odesílá email, ve kterém šéfíkovi ty srance posílám. Jsem totiž laxní a otupělá. Mnohem raději si totiž prohlížím fotky na pinterestu, mnohem raději čekuju fejsbuk a sjíždím blogy. A ze všeho nejraději teď čumím na GIRLS dokola a dokola, až mi z toho možná trochu jebe. (následuje výkřik ukončený povzdechnutím).

Co se týče zapadnutí do SBA komunity, myslím, že jde vše tak, jak má. Archeolog se odstěhoval a máme volný pokoj. Na chvíli, protože se k nám bude stěhovat doktor. Už jsme si pořídili kolíčky na prádlo a odpadkový koš. Odpadkový koš byla kapitola sama o sobě. Nicméně já, protože jsem celá ekologická a bio, tak jsem strašně, ale strašně moc nešťastná z toho, že pánové rádi u piva v hospodě mluví o tom, jak jsou rovněž strašně ekologičtí a bio vegetaríání a přitom nejsou schopni vytřídit papír od plastu a plasty od skla. Od toho jsem tu já, odpadový hospodář místní komunity, kdy se pak hrabu v koši a třídím ty odpadky až na poslední hliníkové víčka, se kterými (časem, až jich bude víc) odskočím dvacet metrů do Hnutí duha přes náměstí, kde ti hipísáci mají základnu a víčka a hliník celkově vybírají.
Nicméně, proč píšu dnešní příspěvek...? Protože jsem chtěla původně psát o úplně něčem jiném. Ha.

Sousedka je alkáč

V pátek jsem se konečně po několika měsících přestěhovala do Olomouce. Do krásného bytu. Máme docela švihlou sousedku, co bydlí nad námi. Je to sociopatická alkoholička a jeden obří pokoj ve svém obřím bytě má vyhrazený proto, aby tam mohla cvičit zumbu. Jmenuje se Anna, žije tam sama. Předtím žila s chlapem, ale ten jí bil. A minulý týden ve čtvrtek nějak manipulovala s vodou ve svém bytě a ten náš z velké části vytopila. V pátek jsem se přestěhovala, ale už od čtvrtku piju. Asi mám taky problémy s pitím. Celý víkend jsem uklízela a i tak je tady strašný smrad, bordel a anarchie. Už mi to nevadí. Nejspíš. Zrovna teď spolubydlící usnul na gauči v kuchyni a vypadá to, že je docela nadraný na to, aby se postavil a odkráčel do svého pelechu. Možná mu donesu deku. Je klid, všichni spí. Dokonce tu spí i nějaká cizí ženská. Moje nová spolubydlící je příjemná, milá, rozumná výtvarnice.

SBA

V Olomouci jsem pustily byt. Jedna se odstěhovala do Prahy na Žižkov do 2kk v osobním vlastnictví. Druhá domů k rodičům, odkud dochází do zaměstnání. Třetí zůstala na Nové ulici, i když o pár domů dál. A já jsem se na přechodné období vrátila domů, do vsi, do Prdelovic. V Prdelovicích jsem pracovala a společensky angažovala. Jsem aktivní občan. A drzý.
Doma v Prdelovicích jsem z europalet postavila kompost a hadník, protože jsem celá taková ekologická a bio, začala jsem péct a vařit. Peču už i na zakázky...třeba jako tehdy, kdy jsem pekla ženám z místního Svazu žen ku příležitosti výroční schůze na MDŽ. Bože, jak já jsem angažovaná.
V Prdelovicích je to fajn, mám tady ekoneposekaný trávník,uschlé kvítka, kompost, hadník, kámoše a sousedy, r o d i n u  a psa a kočku, co čeká zase koťata. Chtěla jsem tu mít ještě kury, ale těch se bojím a i když přesto, že jsem se moc snažila, nezvládla jsem to! Když jsem se na ptačí burze v Přerově byla na ty kury dívat, málem jsem se pozvracela. A tak jsme chtěla mít včely, ale ty má už kámoška ze základky Jana a ta říkala, že je to na hovno, že má velký úhyn a že i přes to, že je v CHKO, jí je místní zemědělný lid tráví postřiky. V Prdelovicích je to super. Chodím běhat do CHKO a nebo k D1, chodím do hospody na kofolu a pivo, chodím na akce, které pořádá Kulturní komise, TJ TATRAN, Svaz žen, SRPŠ a nebo SDH. A je to fajn. Ale jsem tak ráda, že zas vypadu! Zpátky do Olomouce.
Kluci ušatí mi drží místo na bytě v Olomouci. Máme starý byt, vysoké stropy, velká okna, 3 obří místnosti, předpokoj a pokoj pro služku. Máme tam klavír i ribstole. Ale obávám se, že SBA (smrad-bordel-anarchie) není jenom název naší wifi, ale prostě nedílná součást bytu. Troufám si říci, že kluci nejsou žádné bydlenky a vím, že je tam vystaveno mnoho kousků, co jsem našli u popelnic, když jsem se vraceli z pitek. A ano, máme wifi a už nemusíme chodit na net dolů do Casablancy, teď už tam chodíme jenom proto, že jsem alkoholici.
Stěhuji se příští týden, ale už zítra máme na bytě divadlo. Archeolog splašil nějaké 2 holky a 2 kluky, co hrávají po bytech divadlo, pozvalo se pár přátel a večírek může začít. No není to príma? Já říkám že jo, protože tam ještě nemám (krom kartáčku, peřiny a polštáře a nákupní tašky z IKEA) ještě žádné věci, co by mi kdo mohl zničit.

Ráda bych se dala nějaké fotky, ale když jsem naposled fotila, byla jsem strašně opilá a spadla jsem a asi rovnou na foťák nebo já nevím. A tak nefotím, nevadí!

Ráno

Občas se mi stává, že celou noc nespím. Přemýšlím nad blbostma, vymýšlím hovadiny! Čtu extradůležité články, extradůležité příspěvky v diskuzích, koukám na extradůležité fotky a ještě extradůležitější videa. A pak se může stát, že už bude ráno, že bude svítat. Tak proč nesednout na kolo a neprojet se po okolí. Zjistit jak se žije? Troufám si říct, že těch pár srneček, co jsem potkala, si žije celkem dobře... 

Lárum fárum

Venku je zima, pes mi pochrupuje na nohou, koťata spí v bedýnce. Přála bych si, aby bylo teplo a svítilo slunce, protože to zlepšuje náladu a já bych potřebovala, aby lidi kolem mě měli lepší náladu. 

my heart is beating, beating like Ringo...

Outside it's cold. The dog is snoring on my legs, kittens sleeping in a crate. I wish that was warm and sunny because it improves mood and I need to have people around me better mood.