Tak trošičku prokrastinatička

Zdar, zdar, zdar, zdar!!!
Abych řekla pravdu, nacházím se v období největší prokrastinace za poslední rok. Jako že fakt. Ale přišla jsem na to, proč je tomu tak. Neumím si totiž nastavit priority. Navíc jsem teď v situaci, kdy pracuji jakože v práci, kterou si musím naordinovat jak kdyby sama. A v tom je ten problém. Můj šéf mi neurčuje žádný konkrétní termín. Například řekne, že "do příštího týdne by mělo být hotové to a tamto" a já na to jakože "oukej" a tak místo, abych v průběhu následujícího týdne na něčem (třeba na výrobě promo materiálu) pracovala průběžně celý týden, tak se na to vrhnu doslova v neděli za pět dvanáct a pak to stojí za hovno a stydím se. Stydím se. A nejhorší je, že mi ten stud vydrží přesně tu nanosekundu, během které se odesílá email, ve kterém šéfíkovi ty srance posílám. Jsem totiž laxní a otupělá. Mnohem raději si totiž prohlížím fotky na pinterestu, mnohem raději čekuju fejsbuk a sjíždím blogy. A ze všeho nejraději teď čumím na GIRLS dokola a dokola, až mi z toho možná trochu jebe. (následuje výkřik ukončený povzdechnutím).

Co se týče zapadnutí do SBA komunity, myslím, že jde vše tak, jak má. Archeolog se odstěhoval a máme volný pokoj. Na chvíli, protože se k nám bude stěhovat doktor. Už jsme si pořídili kolíčky na prádlo a odpadkový koš. Odpadkový koš byla kapitola sama o sobě. Nicméně já, protože jsem celá ekologická a bio, tak jsem strašně, ale strašně moc nešťastná z toho, že pánové rádi u piva v hospodě mluví o tom, jak jsou rovněž strašně ekologičtí a bio vegetaríání a přitom nejsou schopni vytřídit papír od plastu a plasty od skla. Od toho jsem tu já, odpadový hospodář místní komunity, kdy se pak hrabu v koši a třídím ty odpadky až na poslední hliníkové víčka, se kterými (časem, až jich bude víc) odskočím dvacet metrů do Hnutí duha přes náměstí, kde ti hipísáci mají základnu a víčka a hliník celkově vybírají.
Nicméně, proč píšu dnešní příspěvek...? Protože jsem chtěla původně psát o úplně něčem jiném. Ha.

Sousedka je alkáč

V pátek jsem se konečně po několika měsících přestěhovala do Olomouce. Do krásného bytu. Máme docela švihlou sousedku, co bydlí nad námi. Je to sociopatická alkoholička a jeden obří pokoj ve svém obřím bytě má vyhrazený proto, aby tam mohla cvičit zumbu. Jmenuje se Anna, žije tam sama. Předtím žila s chlapem, ale ten jí bil. A minulý týden ve čtvrtek nějak manipulovala s vodou ve svém bytě a ten náš z velké části vytopila. V pátek jsem se přestěhovala, ale už od čtvrtku piju. Asi mám taky problémy s pitím. Celý víkend jsem uklízela a i tak je tady strašný smrad, bordel a anarchie. Už mi to nevadí. Nejspíš. Zrovna teď spolubydlící usnul na gauči v kuchyni a vypadá to, že je docela nadraný na to, aby se postavil a odkráčel do svého pelechu. Možná mu donesu deku. Je klid, všichni spí. Dokonce tu spí i nějaká cizí ženská. Moje nová spolubydlící je příjemná, milá, rozumná výtvarnice.

SBA

V Olomouci jsem pustily byt. Jedna se odstěhovala do Prahy na Žižkov do 2kk v osobním vlastnictví. Druhá domů k rodičům, odkud dochází do zaměstnání. Třetí zůstala na Nové ulici, i když o pár domů dál. A já jsem se na přechodné období vrátila domů, do vsi, do Prdelovic. V Prdelovicích jsem pracovala a společensky angažovala. Jsem aktivní občan. A drzý.
Doma v Prdelovicích jsem z europalet postavila kompost a hadník, protože jsem celá taková ekologická a bio, začala jsem péct a vařit. Peču už i na zakázky...třeba jako tehdy, kdy jsem pekla ženám z místního Svazu žen ku příležitosti výroční schůze na MDŽ. Bože, jak já jsem angažovaná.
V Prdelovicích je to fajn, mám tady ekoneposekaný trávník,uschlé kvítka, kompost, hadník, kámoše a sousedy, r o d i n u  a psa a kočku, co čeká zase koťata. Chtěla jsem tu mít ještě kury, ale těch se bojím a i když přesto, že jsem se moc snažila, nezvládla jsem to! Když jsem se na ptačí burze v Přerově byla na ty kury dívat, málem jsem se pozvracela. A tak jsme chtěla mít včely, ale ty má už kámoška ze základky Jana a ta říkala, že je to na hovno, že má velký úhyn a že i přes to, že je v CHKO, jí je místní zemědělný lid tráví postřiky. V Prdelovicích je to super. Chodím běhat do CHKO a nebo k D1, chodím do hospody na kofolu a pivo, chodím na akce, které pořádá Kulturní komise, TJ TATRAN, Svaz žen, SRPŠ a nebo SDH. A je to fajn. Ale jsem tak ráda, že zas vypadu! Zpátky do Olomouce.
Kluci ušatí mi drží místo na bytě v Olomouci. Máme starý byt, vysoké stropy, velká okna, 3 obří místnosti, předpokoj a pokoj pro služku. Máme tam klavír i ribstole. Ale obávám se, že SBA (smrad-bordel-anarchie) není jenom název naší wifi, ale prostě nedílná součást bytu. Troufám si říci, že kluci nejsou žádné bydlenky a vím, že je tam vystaveno mnoho kousků, co jsem našli u popelnic, když jsem se vraceli z pitek. A ano, máme wifi a už nemusíme chodit na net dolů do Casablancy, teď už tam chodíme jenom proto, že jsem alkoholici.
Stěhuji se příští týden, ale už zítra máme na bytě divadlo. Archeolog splašil nějaké 2 holky a 2 kluky, co hrávají po bytech divadlo, pozvalo se pár přátel a večírek může začít. No není to príma? Já říkám že jo, protože tam ještě nemám (krom kartáčku, peřiny a polštáře a nákupní tašky z IKEA) ještě žádné věci, co by mi kdo mohl zničit.

Ráda bych se dala nějaké fotky, ale když jsem naposled fotila, byla jsem strašně opilá a spadla jsem a asi rovnou na foťák nebo já nevím. A tak nefotím, nevadí!