Jo! Je tady skoropodzim. Babí léto. Jupí jej. Z celého roku mám nejraději tři období (resp. doby). První, kdy se ze zimy vyklubává jaro. Druhé, když se z léta pomalu stává podzim a pak nakonec, když je vzduch cítit tím vším, co kdo nestihl a najednou začnou padat sněhové vločky. Mám ráda jenom ty změny. I když jaro mám ráda vlastně celé, to se furt něco děje. Zimy moc ráda nemám, protože dlouho spím a pak mi ty dny přijdou v té tmě tak trochu monotónní. Záměrně jsem vynechala léto. Léto mi nevadí, ale... Je to prostě nuda. Buď je hic, nebo prší a všichni jenom brblaj. Léto má jediné štěstí v tom, že je plné kvalitních akcí :).
Teď jsem ale šťastná, s babím létem bývám obvykle šťastná (i já). To je normálka. Jsem šťastná, protože můžu vrstvit oblečení, protože můžu lítat v šatech i v šále zároveň. Na podzim se prostě může realizovat moje roztěkaná osobnost!!! A jak už všichni víme, začala škola. Což může být pro mnohé opruz, ale když vynecháme ty nepříjemné záležitosti, zbyde nám: spousta akcí na uvítání semestru, spousty známých, kterým ještě nevybledlo opálení. Zjistíme, že se přes prázdniny narodilo spousty nových podniků. Že mnoho prudérních lidí prostě na začátku semestru ještě nedokáže standartně prudit. Jo a nesmím zapomenout na burčák. Na burčák, na park, na moje kolo. Na jablíčka, ořechy a šípky.
A těším se na následující týden. Těším se, až upeču štrůdl. Těším se na to, jak půjdeme na festival. Těším se na burčák a na mé slavné a neohrožené spolubydlící. Jupí jej.
A pořád nějak tak dokola!!!!
