Abych řekla pravdu, nacházím se v období největší prokrastinace za poslední rok. Jako že fakt. Ale přišla jsem na to, proč je tomu tak. Neumím si totiž nastavit priority. Navíc jsem teď v situaci, kdy pracuji jakože v práci, kterou si musím naordinovat jak kdyby sama. A v tom je ten problém. Můj šéf mi neurčuje žádný konkrétní termín. Například řekne, že "do příštího týdne by mělo být hotové to a tamto" a já na to jakože "oukej" a tak místo, abych v průběhu následujícího týdne na něčem (třeba na výrobě promo materiálu) pracovala průběžně celý týden, tak se na to vrhnu doslova v neděli za pět dvanáct a pak to stojí za hovno a stydím se. Stydím se. A nejhorší je, že mi ten stud vydrží přesně tu nanosekundu, během které se odesílá email, ve kterém šéfíkovi ty srance posílám. Jsem totiž laxní a otupělá. Mnohem raději si totiž prohlížím fotky na pinterestu, mnohem raději čekuju fejsbuk a sjíždím blogy. A ze všeho nejraději teď čumím na GIRLS dokola a dokola, až mi z toho možná trochu jebe. (následuje výkřik ukončený povzdechnutím).
Co se týče zapadnutí do SBA komunity, myslím, že jde vše tak, jak má. Archeolog se odstěhoval a máme volný pokoj. Na chvíli, protože se k nám bude stěhovat doktor. Už jsme si pořídili kolíčky na prádlo a odpadkový koš. Odpadkový koš byla kapitola sama o sobě. Nicméně já, protože jsem celá ekologická a bio, tak jsem strašně, ale strašně moc nešťastná z toho, že pánové rádi u piva v hospodě mluví o tom, jak jsou rovněž strašně ekologičtí a bio vegetaríání a přitom nejsou schopni vytřídit papír od plastu a plasty od skla. Od toho jsem tu já, odpadový hospodář místní komunity, kdy se pak hrabu v koši a třídím ty odpadky až na poslední hliníkové víčka, se kterými (časem, až jich bude víc) odskočím dvacet metrů do Hnutí duha přes náměstí, kde ti hipísáci mají základnu a víčka a hliník celkově vybírají.
Nicméně, proč píšu dnešní příspěvek...? Protože jsem chtěla původně psát o úplně něčem jiném. Ha.
